"Věčná víra v naději"

"My jsme naděje padlých"

"Když poodstoupíte od kolektivu, musíte být připraveni snášet jeho hněv, ale musíte jít dál, dokud nezískáte z nevědomí to, co vás přivolalo. Plod vašeho hledání se po vašem návratu stane darem kolektivu - teprve a pouze tehdy bude jeho hněv utišen." C.G.Jung

Váš hlas má cenu!

5. listopadu 2009 v 17:23 | Any |  mé ÚVAHY ZE ŽIVOTA
Víte, v dnešní době často propadáme domněnce, že náš hlas, naše volba nic nezmění a že se o sebe musíme postarat sami. Že jsme opuštění. A tato bezradnost zkombinovaná se strachem (je přirozený, není to žádná slabost nebo nectnost) způsobuje pocit samoty a právě proto lidé jsou lhostejní k ostatním. V podvědomí, nebo v (potlačených) vědomých myšlenkách se objevuje věta: "Když mu pomůžu, tak se na mě vybodne a nevrátí se mi to" nebo "Za dobrotu na žebrotu".



To je jeden z těch problémů, které brání světu v jeho prosvětlení a zakrývá jeho krásu, dobrost a poctivost.

Nebojte se. Strach není slabinou nebo podobně, ale není nutný. Samozřejmě, pudový strach ze smrti je naší součástí a je součástí i jiných zvířat, je to jeden z pohonů života. Ale existuje ještě druhý strach, vyvolaný zkušeností ze zrady. Z ponížení. Ten musíte překonat. Pokud to dokážete, a já neříkám, že se to má stát ihned, tak se vám otevřou dveře k odpuštění a k dobrotě, kterou tak hledáte u ostatních.

Protože musíte začít u sebe. Vždy u sebe, především, nejprve. Protože podle zákonů vesmíru "vše, co vysíláte ze sebe (od emocí po slova a činy) se vám vrátí znásobené zpátky". Ano, přijdou těžkosti, zjistíte, že se vám to nevrací hned, možná ztratíte víru (tím nemyslím tu náboženskou, samozřejmě). Ale to špatné se vám nevrací za to dobré, nikdy. Vrací se vám to za ty činy, které jste udělali předtím, než jste se odvážili překonat svůj strach. Začátky jsou hold těžké, ale pokud to vydržíte, otevře se vám svět, který jste tak dlouho hledali - váš pravý domov.

Ale jak překonat strach? Je to individuální, stejně, jako doba trvání, kdy se z toho dostáváte. Stačí častěji myslet na to, čeho se ve skutečnosti bojíte a jak to můžete změnit. Řešení přijde samo. Jednou vám blikne nebo jindy se to dozvíte jinak. Jediné, co to požaduje, je trpělivost a silná vůle. Já vím, ono se to řekne, ale zase taková legrace to není. Někdy možná propadnete do zoufalství. Ale nikdy nesmíte ztratit tu víru, že to zvládnete. To vás vrhne zpátky do toho šíleného kolotoče.

Mějte odvahu, protože bez ní se pak už neobejdete. Nejprve si přijdete vyzývaví, možná nenormální, ale je to jenom zdání. Nesuďte se. Je to proces, kdy se ta odvaha stane vaší součástí. A pak ten ztrach zmizí. Nesmíte mu samozřejmě již více dát průchod, zklouznout se zpátky dá velice lehce.

Takže hodně štěstí! Až se jednou ohlédnete zpátky, zjistíte, že ta životní zkušenost byla k nezaplacení. A až ji sdělíte dalším lidem a oni to zvládnou také, celý svět bude o pár lidí přátelštější a pak... Se možná změní celý svět.

Abych to tedy shrnula: když překonáte strach a usmějete se na úplně cizí osobu, předáte náboj, aniž si toho ta osoba všimne. Vám se to vrátí. A když ona odolá svému strachu, ten úsměv se vám vrátí a vrátí se vám to ještě jednou za "vyslání".
Pak možná vám dojde váha toho, že jedinec je schopen změnit svět i jinak než jen revolucí. Že jeho hlas je důležitý. Protože za nějaký čas si lidé uvědomí to samé a přidají se k tomu osamělému názoru. A bum! Za ten názor se postaví většina.
Stačilo jen odolat rozmrzelosti, osamělosti, lhostejnosti, strachu.


Proč to píšu? No, tak si říkám, že tohle by vám mohlo pomoci. Zvládla jsem to. Na začátku jsem se potápěla ve svém sociálně podivném životě, kdy jsem si připadala jako výstřední jedinec nepatřící do skupiny (lidí, školy, doplňte si). Pak jsem si řekla STOP, tady je něco špatně, tohle je slepá ulička, já takhle nechci žít. Párkrát jsem proplakala, a pak začala zjišťovat důvod toho všeho. Našli se dva: příliš jsem se soudila (tím pádem jsem si samozřejmě připadala jako podivín kvůli své jedinečnosti) a měla jsem hrozný strach z veřejného proslovu i vůbec oslovování lidí. Oba problémy s sebou sovisely, a tak jsem si dala za úkol: přestat se posuzovat a začít dělat věci tak, jak je chci dělat a vykašlat se na imaginární cizí názor, začít se snažit být sama sebou a odvážit se mluvit. Když to převedu do alegorie, tak jsem zavřela oči a vykročila do propasti. Ale překvapení! byl tam most. Zjistila jsem, že jsem v sobě potlačovala svou extrovertnost a... Už to jelo. Tak vám předávám své zkušenosti.

Užívejte jich dobře!

A pamatujte, váš hlas, váš názor, vy

MÁTE VÁHU A SVOU DŮLEŽITOST!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Měla bych psát podobné články?

Ano
Ne

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 5. listopadu 2009 v 20:16 | Reagovat

:-(  Nevím. Všechna ta slova, co píšeš, se zdají být tak krásná a líbivá....Ale někde uvnitř vím, že to nezvládnu. Nevím, kdo jsem, kde je mé místo a kudy vede cesta. Připadám si jako nějaká přírodní anomálie, která by měla být vyhlazena. Když už jsi mluvila o té extrovertnosti, včera jsem si dělala demo nějkakého psychotestu. Průměrná otevřenost ženy je 74, muže 61. Moje je 10. Sice se říká, že v psychotestech nejsou žádné správné a špatné odpovědi, ale mám pocit, že moje jsou špatné vždy:)

2 Any Any | 5. listopadu 2009 v 22:12 | Reagovat

Musíš bojovat. Najít odvahu překonat to. A přestaň přemýšlet nad tím, zda jsi anomálie či ne. Jsi? No a co? Cením si tebe takovou, jaká jsi. Kašli na psychotesty, když máš divný den, můžeš zkazit vše, co se dá - nesoustředíš se. Na chvíli se zastav, nepřemýšlej nad tím, jaká jsi, ale jaká chceš být. Podívej se na to objektivně - má cenu se snažit být taková? Možná je lepší a schůdnější (tím nemyslím to jednodušší, chci se tomu slovu vyhnout, spíše se dá říct - lépe padnoucí) cesta. Nechtěj být jako někdo. Ale jako ty. V tom to je. Proto se tolik srovnáváš. Takže přestaň přemýšlet nad tím, jestli na to máš nebo ne a prostě buď sebou (nebo se o to pokus: jednej tak, jak by jednalo tvé "dokonalé" já).
Zatím (dobrou noc)

3 Undi Undi | 6. listopadu 2009 v 22:26 | Reagovat

Zamyslejte se nad sebou, premyslejte, zjistete vase slabe stranky, objevte sve silne stranky. Vse negativni potlacte, uvidite...ze vas pohled na svet se zlepsi. Prespejte trochou dobra. Myslenka tvori...timhle se ridim.   ;-)

4 Angela Angela | Web | 8. listopadu 2009 v 22:24 | Reagovat

Dobrou:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Obrázky na prozadí byly použity z Galerie Zdeňka Hajného - Cesty ke světlu. Z osobní zkušenosti doporučuji navštívit.