"Věčná víra v naději"

"My jsme naděje padlých"

"Když poodstoupíte od kolektivu, musíte být připraveni snášet jeho hněv, ale musíte jít dál, dokud nezískáte z nevědomí to, co vás přivolalo. Plod vašeho hledání se po vašem návratu stane darem kolektivu - teprve a pouze tehdy bude jeho hněv utišen." C.G.Jung

Šílená Abhábrie 3: Rozloučení

15. září 2010 v 0:33 | Any |  Sny a skutečnost
13
Erik pořád mluvil s Jasmínou, tak jsem si sedla a otevřela deník. Potřebovala jsem si s někým poradit a rozhodně jsem se nechtěla radit s Erikem. Alespoň v tuto chvíli ne.


Ahoj, jsme v Abhábrii, poznamenala jsem.
Abhábrie? To ti nezávidím, objevila se písmenka na stránce.
Vždyť jsi tu také! Oponovala jsem.
To ano, ale svou existenci vnímám jinak.
Super. Takže - jsme v bunkru s jistou Jasmínou.
Aha.
Co máme udělat, abychom se dostali pryč?
Jak je v tom světě?
Zle. Válka.
Kdo vyhrává?
"Jasmíno? Kdo vyhrává ve válce?" přerušila jsem jejich rozhovor. Erik tím nebyl zrovna dvakrát nadšený a bylo mu to vidět v obličeji.
"Nikdo. Někdy my, někdy oni. Je to různé."
"Díky," řekla jsem a chtěla se věnovat svému deníku.
"Co to píšeš?" zajímala se.
"Deník."
"Jestli jsi špiónka -" začala, ale já ji přerušila.
"Tak bych se ptala na jiné věci, než kdo vyhrává."
Věnovala mi strohý pohled a pokračovala v rozhovoru s Erikem.
Prý nikdo, informovala jsem Deník.
To je zlé.
Jak se dostaneme pryč? zopakovala jsem svoji otázku.
Sejf v rozhlasové stanici Alfa, čtvrté patro, místnost dvěstě dvacet.
Dík.
Zaklapla jsem knihu a čekala, až si ti dva dořeknou to, co si říkali.
"Musím si s tebou promluvit," řekla jsem Erikovi.
Jen neochotně přistoupil ke mně.
"Portál je v sejfu rozhlasové stanici Alfa, čtvrté patro, místnost dvěstě dvacet," papouškovala jsem.
"Je to nebezpečné."
"A co tu není nebezpečné?"
"Myslím, že bychom měli počkat..." uhnul pohledem.
"Ty ses nechal naverbovat?!" vytřeštila jsem oči.
"Musím jim pomoci!" rozhodil rukama.
Chvíli jsem na něj jen tak zírala.
"Fajn, jdu sama."
"Jak se tam dostaneš?" ušklíbl se.
"Nestarej se," odsekla jsem mu.
Kniha podává informace, takže mě napadlo, že mapa místa nemusí být problém. Přistoupila jsem k Jasmíně.
"Potřebuju ven. Nasaď mi pytel na hlavu a třeba mě třikrát otoč dokola, ale vyveď mě ven," řekla jsem jí.
"Ale tvůj kamarád mi řekl, že tu zůstanete a pomůžete nám!"
"Mluvil za sebe. Byla bych k ničemu, jsem civilista. Musím najít něco venku."
"Tady už nikdo není civilista, holčičko," ušklíbla se. "A venku bez výcviku zemřeš."
"No tak zemřu, je to můj život!"
Chvíli na mě zírala. Pak se otočila k Erikovi.
"Jdeš s ní?"
"Musím."
"Nemusíš."
"Sama by se ztratila."
"Jdi do háje!" zašeptala jsem nevěřičně.
Chlapec, kterého jsem znala jen krátkou chvíli, který nebyl ani o mnoho starší než já, kluk, který ze mě dělal hlupáka a dítě, jen kvůli delší době strávené tímto cestováním, protáhl obličej.
"Nejsi můj bratr, ani tě pořádně neznám a ty jsi hned usoudil, že jsem neschopná? Dál půjdu sama. Díky za všechno, ale kvůli tvému chování ti nedlužím nic, protože jím sis vybral můj dluh. Vyrazíme?" obrátila jsem se k Jasmíně, která měla vyjevený výraz stejně, jako Erik.
"Dobře. Ale tebe, Eriku, zavřu než se vrátím na samotce, protože ti pochopitelně ještě nevěřím."

Za chvíli jsem měla černý pytel na hlavě a kráčela jsem někam, kam mě vedla dívka.
"Jsi venku," řekla, když jsem mžourala do denního světla.
"Díky za vše," řekla jsem jenom a vyrazila jsem.
"Víš vůbec, kam jdeš?" zeptala se mě.
"Myslím, že do nějaké rozhlasové stanice," odpověděla jsem.
"Bylo mnoho bláznů, kteří se pokoušeli promluvit k lidu, ale vždy dopadli špatně."
"Jaké máte stanice?" zeptala jsem se.
"Alfa, Beta, Theta a Kosmos 2."
"Alfa zní dobře," zakývala jsem hlavou.
"Tudy," ukázala rukou vpravo. "Hodně štěstí," popřála mi.
"Tobě taky," řekla jsem a vyrazila.
Jasmína počkala, než jsem jí zmizela z dohledu a pak se vydala zpátky. Já jsem zahnula za roh a vytáhla Deník. Můj pokyn byl jednoduchý: mapa Abhábrie, vyznač cestu ke stanici Alfa. Ihned se mi dostalo odpovědi a jediné, co mi dělalo starost, byla aktuálnost mapy.
Vyrazila jsem vpřed ulicemi a doufala, že nepotkám ani živáčka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nenávratně pryč vs. Sny a skutečnost - co se vám líbí víc?

NP
SaS
Ani jedno
Obě
Nečetl/a jsem to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Obrázky na prozadí byly použity z Galerie Zdeňka Hajného - Cesty ke světlu. Z osobní zkušenosti doporučuji navštívit.